Vltava

Povídka zachycující jednu z mnoha spiritistických seancí, kterým rádi a často holdovali obyvatelé českého Podkrkonoší.

Ve věku 94 let zemřel přední sklářský výtvarník a pedagog Vladimír Kopecký. Poslechněte si rozhovor z roku 2022, který jsme s ním pořídili pro pořad Momenty. Přemítá v něm mimo jiné o tom, jak jeho tvorbu ovlivnil vážný úraz hlavy, proč chtěl vždycky dělat ošklivé sklo a že by umění mělo člověka zasáhnout.

Dokončil jsem právě jeden velký ediční projekt, na kterém jsem strávil s přestávkami několik let života: historický pramen z prvních dekád minulého století. Musím se přiznat, že jsem zažil řadu okamžiků, kdy jsem propadal malomyslnosti.

Saša Michailidis se ptá divadelní publicistky a kritičky Jany Machalické a spisovatelky a publicistky Zuzany Maléřové. 3. října jsme si připomněli 90 let od narození režiséra a herce Jana Kačera. Jak přistupoval hlavně k divadelní práci? Jak prožíval umělecké zákazy a pády? Na Jana Kačera jsme vzpomínali před dvěma lety, když zemřel. Repríza z 5. 6. 2024.

Americká novinářka Ann Applebaum před časem poznamenala, že ruská propaganda se rozpadá, protože funguje pouze tehdy, když je v ní alespoň zrnko pravdy. Nyní se ale proměnila v čirou lež, které už jen těžko kdo uvěří.

Saša Michailidis se ptá šéfredaktora Page not Found Jakuba Zelenky a šéfredaktora Voxpotu Vojtěcha Boháče. Českou mediální scénu v posledních letech obohatilo několik projektů, které si daly za cíl rozvíjet nezávislou žurnalistiku. Stojí za nimi novináři, nikoliv silné mediální domy s už vybudovanou manažerskou strukturou. Jak mediální projekt, vzniklý takzvaně na zelené louce, udržet? Kde brát manažery, kteří by dokázali takové menší projekty řídit?

A skoro si ho už splnil. Před necelými třiceti lety založil a od té doby vede špičkový chlapecký sbor Bonifantes, který vystupoval po boku hvězdných sólistů, na Expu v Japonsku nebo ve Vatikánu před papežem Františkem a osmdesátitisícovým publikem. Co je nejtěžší na vedení takového vokálního tělesa? Jak překonává specifika ryze chlapeckých hlasů? „Je to alchymie, která je nakonec v rukou Hospodina,“ vnímá proměnu klučičího sopránu na mužský tenor.

Jihomoravská pole jsou jako otevřené dlaně. S remízky a cestami jako by měly i prsty, které se snaží uchopit horizont. A na obzoru těch zvoucích rukou a na konci obce Nesvačilka stojí válcová dřevostavba s jemnou špicí. Kaple Panny Marie Bolestné je něčím mezi stromem, majákem, úlem a chrámem. Úchvatně jednoduchá a uvnitř působivá díky souhře pronikajícího světla.

„Vedle umění pro veřejný prostor se při plánování komunitního života na sídlištích počítalo i s takzvanou živou kulturou. Samozřejmě oficiální a nezávadnou,“ říká Vladimir 518 ve třetí epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, jak se plánovala a realizovala oficiální kultura českých sídlišť. Ve třetí epizodě série Betonový lidi promlouvá kurátorka Denisa Václavová, historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha nebo architekt a urbanista Zdeněk Hölzel.

Na Barrandově jsme chtěli postavit město. To byla naše utopie, protože z těch krabic moc udělat nešlo. Soustředili jsme se na urbanismus, na fungování, říká architekt a urbanista Zdeněk Hölzel. Poslechněte si bonus ke třetí epizodě série Betonový lidi.

Saša Michailidis se ptá zakladatele pražské galerie současného umění Clauda Antonína Jiráta a poradce, analytika investičního fondu Pro arte a historika umění Adama Hnojila. Sbírání umění není jen otázkou vkusu a radosti z obrazů nebo soch. Potkávají se v něm emoce, prestiž, peníze i otázka budoucí hodnoty díla. Jak dnes v Česku přibývá sběratelek a sběratelů?

Jednou ze sfér, v níž momentálně hrají generativní umělá inteligence a rozsáhlé jazykové modely velkou roli, je překvapivě literatura. Už teď se diskutuje o tom, jestli umělá inteligence připraví překladatele o práci, nebo jestli se bez práce špičkových překladatelů – a zvlášť v oblasti náročné, umělecké prózy – prostě neobejdeme.

Byla editorkou Havlových textů a spolu se svým manželem režisérem Andrejem Krobem taky jeho blízkou přítelkyní. Ve Vizitce jsme na něj v den nedožitých devadesátých narozenin zavzpomínali. „Havel si v sobě nesl velmi silné faustovské téma. Oslovilo ho, když byl v roce 1977 poprvé ve vězení,“ vypráví ve Vizitce a dodává: „Mrzí mě, že se dnes tolik Havlovy divadelní hry nehrají, mají mnohé co říct i k dnešnímu dni. I když zájem mladé generace o jeho texty je velký.“

Saša Michailidis se ptá architekta a urbanisty Filipa Tittla z kanceláře UNIT architekti a architektky Laury Doležalové z ostravského studia Tečna. Vltava uvádí audio sérii Vladimira 518 s názvem Betonový lidi. Ta přináší nový pohled na stará paneláková sídliště.

Historik Jan Klíma vypráví o svých zkušenost z Afriky, o účasti na Expedici Monoxylon i o vdečnosti za to, že žijeme v kulturní a fungující zemi.

Léto se přehouplo do podzimu a tady na jižní Moravě, kde žiju, nám konečně chvílemi prší. Chodím v dešti, záměrně bez deštníku, protože po měsících, kdy byly z nebe padající kapky jen vzdálenou vzpomínkou, působí nynější přepršky jako vítaná a osvěžující mana.

17. září nad ránem zemřela ve věku 94 let významná osobnost podzemní církve i brněnské diecéze, žena, která byla v 70. letech biskupem Felixem Maria Davídkem tajně vysvěcena na katolického kněze.

Svatý František z Assisi, ekologická teologie a chvalozpěv mládenců v peci ohnivé. A co s tím dominikán Matthew Fox?

Když do poklidného evropského obchodního rybníčku vjede dravá americká ryba.

Saša Michailidis se ptá hostů na novou knihu VISIT Czechoslovakia! Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů. Publikace právě prostřednictvím plakátů prochází dějinami Československa od roku 1918 až do jeho zániku v roce 1992. Britskému zpěvákovi a multižánrovému hudebníkovi Stingovi je 75. Zeleně natřená střecha? Tudy cesta nevede, jestli chceme brát vážně udržitelnou architekturu, říká odborník u příležitosti Dne architektury.

Když jsem studoval v Řecku, do univerzitní učebny si pravidelně chodil lehnout pes. Ležel vzadu za lavicemi a nikomu nepřekážel. Po vyučování šel… – chtěl jsem říct domů, ale ten pes žádné doma neměl.

Saša Michailidis se ptá vltavské redaktorky Anny Marie Schorm a publicisty a spolupracovníka Vltavy Ondřeje Konráda. Nehraje snad jen metal. Jinak už britský zpěvák a multižánrový hudebník Sting, kterému je 2. října 75 let, vyzkoušel za svou více než padesátiletou kariéru leccos – punk, reggae, jazz, pop, world music i klasickou hudbu. Co dělá Stinga Stingem?

V novém cirkusu posouvá možnosti jednotlivých artistických disciplín a ve svém performativním umění kombinuje různé cirkusové techniky. Za svoji inscenaci Frekvence je nominovaná na Cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Zkoumá v ní možnosti svého těla za pomoci technologií, které v reálném čase snímají její tepovou frekvenci. „Nejdřív jsem si myslela, že tepovou frekvenci nejvíc zvýším pohybem, zjistila jsem ale, že nejrychlejší je stres,“ popisuje ve Vizitce.

Až někdo z vědců rozluští, za jakých podmínek se houbové zárodky mění v plodnice, dostane Nobelovu cenu. Já zatím žádné teorie nepíšu. Jen chodím po lipnických lesích a pozoruji. – Trpělivě sbírám příběhy a jsem zvědavá, co najdu. Vědec by řekl, že „shromažďuji data“.

Saša Michailidis se ptá editorky knihy VISIT Czechoslovakia! Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů Lindy Kudrnovské a literárního historika Martina Bedřicha. Nová publikace přibližuje historii Československa od roku 1918 až do jeho zániku v roce 1992. Praha, lázně, hory, folklor, architektura, příroda...

Za ztvárnění manžela Hedy Gablerové v Ibsenově dramatu v Národním divadle pod režijním vedením Viktora Bodóa se dostal do užších nominací na Cenu Thálie. Psychologicky s ostatními herci inscenaci pečlivě pitvali a řešili nepřeberné množství detailů včetně toho, co nosí postavy v kapsách. „Myslím, že Heda Gablerová je o prazákladní pravdě, díky tomu, že postavy nežijí v pravdě, se dostaly tam, kde jsou, a to platí i v životě,“ vysvětluje ve Vizitce.

Pořídil jsem si do telefonu aplikaci na rozpoznávání ptáků. Zachytit neustále se pohybující a v různě vysokém roští či stromech mizející opeřence fotoaparátem se mi moc nedaří. Zato určování ptačích druhů podle zpěvu mě baví nesmírně.

„Systém, kterému idea masové prefabrikace bydlení vyhovovala, ji sám začal degradovat. Z plánů, které podněcovaly nadšení ze života v budoucnosti, se stávala monotónní realita, která měla k původním představám daleko,“ říká Vladimir 518 ve druhé epizodě série Betonový lidi. Realizaci sídlišť rozebírá s historikem a teoretikem umění a architektury Rostislavem Šváchou, architektem a urbanistou Zdeňkem Hölzelem a teoretikem a historikem architektury Rostislavem Koryčánkem.

„Architekti sídliště po revoluci zcela vypustili ze svých portfolií. Změnilo se to až koncem devadesátých let, kdy o sídlištích začali vážně mluvit Josef Pleskot a Ladislav Lábus,“ říká Rostislav Švácha. Historik a teoretik umění a architektury je hostem bonusového rozhovoru ke 2. epizodě série Betonový lidi. Tématem je degradace původních myšlenek za českými sídlišti.

Saša Michailidis se ptá historika a popularizátora architektury z plzeňského spolku Pěstuj prostor Petra Klímy a architekta Jiřího Zábrana, oba jsou zakladateli Plzeňského institutu současné architektury. Letošní Den architektury je ve znamení nedostupnosti bydlení v Česku. Jakou roli by mohla sehrát při řešení tohoto nepříznivého fenoménu udržitelná architektura? Jaké jsou její hlavní zásady a priority? A co v praxi obnáší prosazovat u nás udržitelnou architekturu?

Jeho alternativní kapela Ty Syčáci vydává nové album DLOUHÁ ŠIROKÁ A BYSTROZRAKÁ. Tak si říkají fiktivní performerky, které si sám vymyslel. Album podle něj dělá dlouhý nos na patriarchát i konformismus. „Je to feministický konceptuální příběh. Dominance a to, že někdo někomu šéfuje, vyvane ve prospěch spolupráce a kreativní partnerskosti,” vysvětluje ve Vizitce, kde taky přiznává, že se jeho fyzické básnictví proměňuje.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Co ještě může na tvorbě Václava Havla překvapit? Nová minisérie Vltavy představuje méně známé dramatické texty – od raných jednoaktovek a skečů ze 60. let až po poslední hru z roku 2010. Redaktorka Veronika Jošková Štefanová si o nich povídá s teatroložkou Lenkou Jungmannovou z Akademie věd, odbornicí na českou dramatiku druhé poloviny 20. století.

Sledoval jsem seniorku v páté řadě kostelních lavic s opatrnou nervozitou. Většina publika byli junioři a juniorky, jak je na festivalu mládeže obvyklé, část návštěvníků tvořili nejspíš jejich rodiče, tedy lidé kolem čtyřicítky, možná padesátky.

Bohoslužbě sloužené pod širým nebem na Mariánském náměstí předsedá Stanislav Příbyl, arcibiskup pražský. Slovem provází Eva Hazdrová-Kopecká.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

Středověkým Íránem: Renesance v Isfahánu a rokoko v Šírázu, Háfez a Sádí, mystika a erotika.

Melancholický vypravěč se svěřuje příteli s hlubokou láskou, která ho spaluje. Tato láska je však od samého počátku odsouzena k zániku...

Saša Michailidis se ptá hostů na cestu tuzemského krátkého filmu k výjimečnému ocenění, třeba takovému studentskému Oscaru. Mladí lidé v Česku postupně přestávají rozumět textu, úpadek čtenářské gramotnosti dokládá mezinárodní šetření. Dům MAT nebo Volmanova vila - domy, které po záchraně dokázaly znovu ožít.

Pohybuje se na pomezí akademického, institucionálního i nezávislého uměleckého prostředí. Jako kurátorka nejčerstvěji připravila výstavu Nové mytologie v rámci třetího ročníku festivalu České sny ve Lvově. Tato expozice je podle jejích slov o potřebě sdílení a vyprávění nových příběhů. Jak také podotýká, neměli bychom se současného umění bát.

Za komunismu jsme měli tak malé platy, že jsme nemohli na dovolenou s dětmi jet nikam. V nových poměrech jsme sice začali vydělávat trochu víc, ale v té době po převratu jsme o dovolené doháněli hlavně resty z běžného roku. A protože jsme měli koně, byla většina naší dovolené naprosto pracovní. To proto, že jsme v létě dělali seno.

Saša Michailidis se ptá filmové distributorky Alexandry Hroncové a filmařky Jamaicy Kindlové. Experimentální videoesej Volklore režisérky Viktorie Štěpánové získal stříbrného studentského Oscara v kategorii alternativních a experimentálních snímků a zároveň se tím kvalifikoval do klání o Oscary v kategorii krátkých filmů. Co je potřeba pro to, aby krátký film zaujal na festivalech nebo soutěžích?

Organizace, kterou vede, pomohla vytvořit desítky zelených prostranství pozitivně ovlivňujících kvalitu života v městském prostředí. Kokoza radí také s kompostováním a provozuje integrační dílnu pro lidí se zkušeností s duševním onemocněním. „Bez dobrých vztahů nemůže komunitní zahrada fungovat. Je na nich kouzelné, že se tam potkají lidé, kteří by se na ulici třeba ani nepozdravili. A vypomáhají si nakonec i mimo zahradu,” říká ve Vizitce.

Probudil jsem se a zrak mi padl na jméno Simon Wiesenthal. Je na knize, kterou máme doma spoustu let. Jmenuje se „Spravedlnost, nikoli pomstu“. Ohlédnutí autora za vlastním životem, bilancování s osmi křížky na krku. A taky poslední velká věc, kterou napsal – i když potom žil ještě skoro dvě desítky let.

Znáte supa? Také odjinud než ze zoo, kde apaticky zírá na rozpolcená kravská žebra, zatímco po nich sem tam pochodují mouchy? V jihošpanělském Albacete k vidění jsou. Nad řeky Taibilla nebo Mundo tu strmí pískovcové stěny a v nich je dostatek proláklin, otvorů a rozsedlin, ve kterých se supům dobře bydlí.

„Začínáme představami. Před stavy. Teoretickými situacemi předtím, než jsou konkrétní věci v konkrétních formách uskutečněny. Snění o panelových sídlištích bylo plné myšlenek hraničících s utopií,“ říká Vladimir 518 v první epizodě série Betonový lidi. Poslechněte si, z čeho vzešly ideje o prefabrikovaných městech. V dokumentu promlouvají architekt a urbanista Zdeněk Hölzel a teoretik a historik architektury Rostislav Koryčánek.

„Ve východním Německu se odehrála ještě drastičtější výstavba panelových sídlišť, než u nás. Ale v osmdesátých letech, kdy byla naše výstavba rigidnější, se v NDR snažili lépe přizpůsobit stavební soustavy tomu, aby se z nich dalo stavět i v centrech měst,“ říká Rostislav Koryčánek. Poslechněte si bonusový rozhovor k první epizodě série Betonoví lidi.

Vystavuje na letošním festivalu ilustrace LUSTR. Ústředním tématem 13. ročníku je Krajina 2.0, která zkoumá vliv člověka na naše prostředí a proplétání přírody s kulturou v éře antropocénu. Žije v Ústí nad Labem, v tvorbě se inspiruje filmem a filmovými záběry a samotnou ji zajímá severočeská krajina zasažená těžbou.

Saša Michailidis se ptá kurátorky Volmanovy vily v Čelákovicích Zuzany Kadlečkové a vnuka stavitele domu MAT Jana Mattlacha. Volmanova vila se před několika lety otevřela kulturnímu provozu. Dům MAT na pražském Karlově náměstí má vedle kina nově také galerii. Oba objekty jsou přitom soukromé. Co znamená dát historickému domu novou náplň? Co návštěvník nevidí a jak se takový dům dá dlouhodobě udržet?